Jaký byl můj (businessový) rok 2023?

Na konci roku vždycky ráda bilancuji a ohlížím se zpět. Posledních pár let to dělám i s tužkou a papírem. A je to veliký game changer.

Kolik z nás se neustále za něčím žene. Na konci roku už často s jazykem na podlaze doběhneme do pomyslné cílové rovinky a jsme rádi, že je ten letošní závod za námi.

Jenže místo, abychom se na chvíli posadili, podívali se zpátky na to, co se vlastně za ten rok všechno přihodilo. Jakých úspěchů jsme dosáhli, jaké výzvy jsme zdolali. Místo, abychom se ocenili za to, co všechno jsme zvládli a řekli si, jaké lekce nám tenhle rok přinesl (ach jak já miluju ty lekce). Tak se vrháme do novoročních předsevzetí, výzev a cílů.

Věříme, že Nový rok s sebou přinese novou energii a plni naděje v lepší zítřky vyrážíme zase kupředu.

Já cestu kupředu miluji. Osobní růst je pro mě jednou z nejvyšších hodnot. A právě proto se tak ráda zastavuji a ohlížím. Protože věřím v to, že abychom mohli udržitelně růst a posouvat se, je zastavení se a reflexe sebe sama velice důležitá.

Už třetím rokem k tomu používám otázky z YearCompass. Je to volně dostupný dokument na několik stránek v mnoha světových jazycích (i češtině), který vám pomůže ohlédnout se za rokem letošním a udělat si vize na rok příští.

Tím, že pro mě byl tento rok prvním celým podnikatelským rokem, tak mi ale letos tenhle dokument nestačil. Využila jsem proto materiály od mého oblíbeného business mentora Jamese Wedmora, jehož otázky mi pomohly podívat se hlavně na lekce, které mi tenhle rok přinesl.

Protože mou životní filosofií je to, že život je školou růstu. A věřím v to, že všechny naše úspěchy a (především) neúspěchy v sobě nesou důležité lekce. Jenom je potřeba si je uvědomit a vzít si z nich to poučení.

Jak tedy vypadal můj rok 2023?

Když jsem si pročítala Year Compass, který jsem tvořila na konci roku 2022, tak mě udivilo, že rok 2023 se vyvíjel vlastně dost jinak, než jsem si plánovala. A i přesto zůstávám velikým milovníkem a zastáncem vizí, plánů a záměrů.

Protože, i když se potom ta cesta vyvíjí jinak, i když se ten cíl mírně nebo i rapidně změní, vždycky mám lepší pocit, když vím, kam směřuji. Čeho bych chtěla dosáhnout a co mi to má přinést.

Bez vidiny cíle a priorit mi dělá problém něco začít, protože mám pocit, že mám asi tak milion možností a nevím, do čeho se pustit dřív. Což často vede k tomu, že se nevrhnu do ničeho a akorát prokrastinuju.

Nakonec jsem ale byla v úžasu nad tím, co všechno se mi během toho roku povedlo (i nepovedlo):

Zdvojnásobila jsem svůj obrat (což zní honosně, jen nezapomínám, že jsem pořád v začátku a všechno, co vydělám zase investuji zpátky).
Vytvořila jsem svůj první online kurz
Zkusila si dvě kampaně – jednu “úspěšnou”, druhou “neúspěšnou” při které jsem přecenila své síly a odvařila se ještě před jejím koncem (spooousta lekcí)
Investovala jsem přes 70 tisíc do různých kurzů, které mě posunuly dál (některé více jiné méně)
Vytvořila novou službu Ikigai koučink pro podnikatelky (ze které jsem já i první klientky absolutně nadšená)
Na jaře jsem absolvovala UPW – 4 denní (50 hodinový) seminář s Tony Robbinsem, který měl každý den přes 12 hodin. A protože Tony se zrovna nacházel někde v Americe, znamenalo to, že jsme jeli v jejich čase, takže pro nás celou noc.
A do toho jsem pořád především maminka dvou malých dětí, z nichž do školky chodí jen jedno. A ani jedno neholduje spánku. A manželka.

Většinu času mám pocit, že žongluju asi s milionem míčků najednou. Střety s realitou jsou občas hodně tvrdé. Plány křížené nemocemi, nevyspáním, nestabilním hlídáním.

Ale … neměnila bych. Nejsem člověk, který by si liboval v roli oběti ( i když občas si taky ráda popláču). Ráda pracuju s tím, co můžu ovlivnit, co mám ve svých rukou a to je mé vnitřní nastavení a postoj k životu.

Miluji maličkosti, protože si myslím, že právě v nich tkví to tajemství úspěchu. Proto jsem vděčná, že se mi povedlo zavést pravidelné ranní nastavení mysli (které se mi málokdy daří dělat ráno), začít znovu číst knihy. A omezit množství času stráveného na sítích.

A mnohem víc takových „maličkostí“ bych ráda změnila do příštího roku. O tom bude dálší článek, kde posdílím, jak plánovat a snít na rok následující. S tím si ale dávám načas, protože energii na to začít plánovat cítím většinou až koncem roku podle čínského kalendáře.