Moje cesta k Ikigai

Chci s vámi sdílet, proč jsem se na delší dobu odmlčela. Hledala jsem totiž své Ikigai.

V červnu minulého roku se nám narodilo druhé dítě. Překrásná, dokonalá holčička, malá Sofinka. Ty první dny, kdy si očicháváte nové miminko, mazlíte se, vzájemně se poznáváte, jsou prostě kouzelné. Sice jsem za čtyři dny spala jen jedinou hodinu, ale co. Hormony pracovaly a já si jela na vlně lásky.

Jenže, jak je vám asi jasné, nic netrvá věčně. Ani to špatné, ani to krásné. A tak pomalinku přicházelo vystřízlivění. Tříletý syn sice sestřičku zbožňoval od první vteřiny, ale najednou neměl maminku jen pro sebe. A to pro něj bylo těžké. A tak začal hledat způsoby, jak si mou pozornost získat zpátky. Sofince se rozjela příšerná seborea přes půlku obličeje, spánku bylo minimum a manžel se po dvou týdnech otcovské musel vrátit zpět do práce. Naštěstí pracuje z domova a mohl vypomáhat, ale přesto. Noci beze spánku následované celodenní péčí o obě děti. Neustálý kolotoč a stereotyp a já pomalu ale jistě spěla k mateřskému vyhoření.

Kdo mě zná déle, tak ví, že jsem před narozením Samíka byla poměrně aktivní člověk. Měla jsem náročnou práci, která mě ale bavila. Milovala jsem chození po kavárnách a pořádání akcí pro přátele. Když se narodil Samík, tak jsem si vlastně i ten odpočinek od práce užívala. Scházely jsme se s holkama v herničkách a kavárnách, dělaly pikniky venku. Jenže Sofinka se narodila v době covidového šílenství. Po dlouhé době lockdownů a omezení, které samo o sobě bylo náročné. Nikam jsme nemohli, venku zima, takže jsem ani Samíka nemohla zabavit někde v herničce nebo prostě jen změnit prostředí.

V září jsem cítila, že takhle dál nemůžu. A protože se už deset let věnuji seberozvoji a věřím, že jsme tvůrci vlastního života, věděla jsem, že změna musí začít u mě.

Narazila jsem na minikurz Najdi své poslání od Lucky Harnošové a cítila, že to je něco, co mě láká. V rámci své práce jsem prošla hromadou kurzů, ale tenhle mě opravdu nadchnul. Nebylo to jen teoretické povídání, ale rovnou i praktické tipy a výzva k akci. Rozhodla jsem se tedy investovat svůj měsíční rodičovský příspěvek a naskočila do dalšího kurzu od Lucky. Tam jsem poznala úžasnou Jitku Zoderovou a japonský koncept IKIGAI. Jedná se o filosofii nalezení a prožívání smyslu svého života. Poslání vycházejícího z hloubi vaší duše. Toho, proč každé ráno vstáváte z postele. A tahle filosofie mě naprosto uchvátila. S Jitky vedením jsem si našla své Ikigai. V mé práci mě vždycky nejvíc bavil rozvoj a vzdělávání lidí. Tvorba workshopů, práce s manažery a koučování. A k mému nadšení Jitka zrovna otevírala první běh výcviku Ikigai koučinku.

Přihlásila jsem se na něj, i když jsem vlastně netušila, co od toho očekávat. Věděla jsem jen, že mě k tomu něco přitahuje. Chtěla jsem poznat podobně naladěné ženy a prohloubit si své znalosti téhle filosofie. Součástí výcviku bylo také projít si Ikigai procesem jako koučovaná. Do výcviku jsem vstupovala s tím, že už vlastně vím, co je mé Ikigai. Takže jsem si říkala, že to pro mě asi nebude mít takovou přidanou hodnotu. Jak obrovsky jsem se mýlila. Každé setkání se svou koučkou jsem si ohromně užila a těšila se na něj jako malá. Byl to úplný balzám pro mou duši. A já jsem pochopila sílu a hloubku tohoto nástroje. K jakým změnám u mě na základě Ikigai koučinku došlo se těžko popisuje. Hodně vypovídá fakt, že na začátku jsem vlastně nevěděla, jakou cestou se vydat. Mým záměrem bylo najít způsob, jak skloubit práci s tím, že mám malé děti a málo hlídání. Chtěla jsem se vracet do firmy na pár hodin týdně, jako jsem to měla u první rodičovské. A po skončení výcviku a mého Ikigai procesu jsem měla vybraný další koučovací výcvik, zařízený živnostenský list a rozhodnutí, že si chci zkusit roli podnikatelky.

Už tyhle změny zní ohromně, ale já mám stejně pocit, že ani zčásti nevyjadřují to, co jsem během procesu objevila. Objevila jsem sama sebe, svou vnitřní sílu, vnitřní klid. Pochopila jsem, co se skrývá za mými hodnotami. A uvěřila jsem sama v sebe. Našla jsem svou mantru, díky které vstávám ráno z postele s nadšením do dalšího dne. S hlubokým uvědoměním toho, co je smyslem mého života. A to rozhodně neznamená, že už mám hotovo a teď si pojedu jen ve flow. Každé další poznání sebe sama otevírá další výzvy, další vrstvy ke zpracování. Myslím, že to je nikdy nekončící proces. Ale díky svému Ikigai se těch výzev nebojím, naopak jdu do nich s chutí. A už se nemohu dočkat, až pomohu najít své Ikigai dalším ženám. Až si další ženy stoupnou do své síly a začnou tvoři život svých snů.

Víte, co je vaše Ikigai?